Komerční banka, a.s.Národní soustava kvalifikací
Proč se registrovat?

Monitoring sucha Agrární komora ČR na Facebooku

KONSORCIUM

AK ČR - Agrární komora České republiky

- Agrární komora České republiky (AK ČR) byla zřízena zákonem. Sdružuje většinu podnikatelů v zemědělství, lesnictví a potravinářství, prosazuje a obhajuje zájmy svých členů, poskytuje poradenství a informační služby na celém území ČR. AK ČR od roku 1993 pomáhá zachovat tradiční kvalitu českého zemědělství. AKČR svým jednáním pomáhá rozvoji zemědělství a venkova České republiky.

Kalendář akcí

«Březen 2019 »
č.t.PoÚtStČt SoNe
9.     123
10. 45678910
11. 11121314151617
12. 18192021222324
13. 25262728293031
14 ukázka zápisu akce AK
 
14 ukázka zápisu akce škol
 
14 takto označený den
se konají akce AK i akce škol
legenda

Dnešní akce:
Dnes se koná 1 akce. přehled konaných akcí naleznete zde ›

Dnešní akce škol:

Kurzovní lístek

23. 03. 2019

EuroEuro25,725
DolarDolar22,761
LibraLibra29,952
zdroj: www.cnb.cz

anketa
Hodnotíme aktuální dění…

Agrární komora připravila pro Českou televizi 13ti dílný cyklus o našem zemědělství, který se vysílá od 5.11. do 17.12., vždy v pondělí a ve čtvrtek. Seriál

Sleduji 65%
Nesleduji 35%

počet hlasů celkem: 1044


Duben
03
2013

Společná rybářská politika v rámci vývoje Evropských společenství k Evropské unii

Společná rybářská politika se od října 1970 v rámci Evropských společenství zakládá na společné organizaci trhu, jejímž cílem je nalézt rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou a zájmy evropských rybářů a spotřebitelů.

Cíli společné rybářské politiky jsou již od začátku vzniku:

  • ochrana rybích populací před nadměrným odlovem,
  • zaručená výše příjmu pro rybáře,
  • pravidelná dodávka ryb pro spotřebitele a zpracovatelský průmysl za přiměřenou cenu,
  • udržitelné využívání živých vodních zdrojů z biologického, hospodářského i ekologického hlediska.

Společná rybářská politika (dále jen „SRP) byla formálně vytvořena v roce 1983, avšak svůj původ má na počátku sedmdesátých let 20. století, kdy byl rybolov součástí společné zemědělské politiky. Na počátku bylo v hlavním zájmu ministrů, aby se vyhnuli střetům států, v době, kdy řada zemí po celém světě rozšiřovala své teritoriální vody, což vedlo k vytvoření výlučných ekonomických zón až do 200 námořních mil od základní linie. Kdyby státy Evropské unie šly jednoduše touto cestou bez jakékoli koordinace, byly by důsledky tohoto jednání nejen chaotické, ale i katastrofální. Evropský rybolov byl již velmi mezinárodní a mnoho loďstev běžně lovilo daleko od místa původu. Aby se zamezilo ohromnému narušení, jež mohl nový režim výlučných ekonomických zón způsobit, vznikající evropské orgány ujednaly dohodu, na základě které členské státy přistoupily na to, že si vzájemně zaručí volný přístup do vod tak, aby mohly být tradiční rybolovné oblasti a postupy jednotlivých států zachovány.


SRP tak začala fungovat nikoli jako radikální případ nadnárodní regulace, ale jako snaha o zachování rozmanitosti, jež byla příznačná pro tradiční strukturu tohoto evropského odvětví. Problémy, o jejichž řešení se v rámci ní usilovalo, jsou nyní dokonce mnohem závažnější. Řada evropských loďstev nadále loví daleko od místa původu, nicméně se stále jedná o vody EU. Kdyby SRP neexistovala, bylo by v důsledku toho třeba vyvinout něco velmi podobného, abychom mohli řešit složité překrývající se vzorce vzájemného přístupu, na němž jsou evropští rybáři závislí. To, že je tato politika úspěšná, lze konstatovat na základě skutečnosti, že nyní, o více než čtvrtstoletí později, bereme za samozřejmé, že spory mezi členskými státy v otázkách rybolovu se řeší vyjednáváním, a nikoli válkou. Namísto toho se soustředíme na znepokojivý pokles populací v evropských vodách, společně s čímž se zároveň oslabuje vlastní rybolov. Je zcela zřejmě potřeba něco udělat, abychom tento trend zvrátili: více než kdy předtím potřebujeme evropské odvětví rybolovu, jež bude udržitelné, ale i ziskové.


Jedním z nejstarších prvků SRP je zásada „relativní stability“. Otázku rozdělení rybolovných práv do národních kvót vyvolala Komise pro rybolov v severovýchodním Atlantiku (NEAFC), když v roce 1975 stanovila první omezení odlovu pro loďstva EU. Po haagské deklaraci z roku 1976 definovala Rada v roce 1980 systém relativní stability. Hlavními kritérii byl odlov během referenčního období (1973–1978), preference některých loďstev ve Skotsku a v Irsku (a v Grónsku, které bylo tehdy ještě členem Evropského společenství) a kompenzace ztrát ve vodách třetích zemí. Relativní stabilita byla poprvé použita v praxi v souvislosti s přijetím SRP v roce 1983.


Tento systém rozděluje mezi členské státy podle stanoveného klíče přídělů na základě jejich historických odlovů celkové přípustné odlovy (TAC) pro každou rybí populaci. Účelem relativní stability je, jak název napovídá, předcházet opakovaným sporům ohledně toho, jak by se měly přidělovat kvóty, a vytvořit pro rybáře prostředí, jež je v poměru k celkovému stavu dané populace stabilní.


V rámci předchozí reformy z roku 2002 se tyto problémy řešily čtyřmi hlavními způsoby:

  • prosazovalo se větší zapojení zúčastněných subjektů ve všech aspektech vytváření politiky, a to jak prostřednictvím stávajících kanálů, tak zásadním novým vykonáváním stálé konzultace – vytvoření regionálních poradních sborů (RPS);
  • finanční podpora byla opatrně přesměrována k podpoře života v přímořských společenstvích a zároveň se restrukturalizovalo odvětví a snížila se kapacita loďstva: podpora budování nové kapacity byla přerušena a odpovědnost za řízení kapacit se vrátila na úroveň členských států;
  • nařízení se paušálně zjednodušila a zefektivnila, aby se snížila zátěž rybářů i spravujících subjektů a aby se zajistily rovné podmínky kontroly a prosazování;
  • každoroční rozhodnutí o TAC a kvótách se stále více podřizovalo dlouhodobým strategickým závazkům, prostřednictvím ustavení víceletých plánů.


Má-li evropské odvětví rybolovu ve 21. století přežít a dále se rozvíjet, potřebuje EU systém řízení rybolovu, jenž pomůže vrátit hospodářské zájmy tohoto odvětví do souladu s dlouhodobým zájmem společnosti týkajícím se dobrého stavu moří a prosperujících populací ryb. To by mohlo předpokládat radikální změny způsobu, jakým jsou řízeny evropské rybolovné oblasti – změny, jež zvrátí hospodářské a institucionální pobídky k nadměrnému rybolovu a nahradí je systémem, který konstruktivním způsobem podporuje dobré spravování našich oceánů a moří u všech, již z nich mají obživu.


Akvakultura
Chov ryb je prastará činnost. První známé příklady z Číny sahají až do období 2 500 let před naším letopočtem. V Evropě se ryby chované v rybnících staly běžným zdrojem potravy ve středověku, kdy volně chycené ryby byly ve vnitrozemí vzácné a drahé, a tento trend pokračoval až do 19. století.


Dnes hraje akvakultura významnou úlohu v celosvětové nabídce ryb díky rozvoji chovných a zpracovatelských technologií. Podle odhadů FAO je lidská spotřeba ryb pokryta ze 47 % rybami z akvakultury.


Úlovky volně chycených ryb se v 80. letech ustálily, ale v rozmezí let 1973 až 2003 se celosvětová spotřeba ryb zdvojnásobila. Hlavním zdrojem těchto zvýšených dodávek jsou sladkovodní ryby, měkkýši a korýši, kteří se hodí k chovu. V letech 2000 až 2005 se celosvětová produkce akvakultury zvýšila o třetinu, a to z velké části díky velkému nárůstu v Asii a v Jižní Americe.


Vzhledem k tomu, že v následujících desetiletích se zvýší celosvětový počet obyvatel a životní úroveň se bude zvyšovat, bude narůstat poptávka po rybách. Možnosti volného lovu ryb jsou již plně využity, takže většina nové poptávky bude pokryta z akvakultury. Musíme zároveň zajistit, aby odvětví akvakultury bylo skutečně udržitelné.


Odvětví akvakultury EU je významným činitelem se stávajícím obratem zhruba 2,9 miliard EUR, vytvářejícím přibližně 65 000 pracovních míst. Nepodílelo se však na průmyslovém rozmachu přelomu tisíciletí, neboť produkce EU je od roku 2000 víceméně stabilní (přibližně 1,3 milionů tun ročně v roce 2005).


Evropa má v akvakultuře řadu důležitých silných stránek. Jsme vůdčí silou v technologii a ve výzkumu, máme silnou podnikatelskou základnu s vysokou úrovní vzdělání a naše klima je vhodné pro mnoho druhů, které spotřebitelé žádají nejvíce. Naší snad největší výhodou jsou přísné normy kvality stanovené proto, abychom zajistili, že produkty akvakultury budou vhodné pro lidskou spotřebu, vyhovující pro prostředí, v němž se produkují, a budou respektovat zdraví samotných živočichů.


Tyto silné stránky s sebou však nesou problémy. Vysoká úroveň nevyhnutelně znamená vyšší náklady a ztěžuje našim chovatelům ryb konkurenceschopnost jak na domácích, tak na zahraničních trzích. Zvyšování nároků na pobřežní i vnitrozemské životní prostředí vede k větší konkurenci, pokud jde o prostor, s jinými činnostmi, včetně bydlení a cestovního ruchu. A příležitostné problémy s pověstí, i když jsou nepodložené, nadále zabraňují tomu, aby toto odvětví plně využilo přísné normy, které stanovilo pro veřejné zdraví i pro zdraví zvířat.


Zatímco hnací sílu rozvoje akvakultury lze nalézt spíše na vnitrostátní nebo místní úrovni, EU hraje stále významnou úlohu při vytváření rámce pro udržitelný rozvoj odvětví, který zajistí stejné podmínky pro podnikatele a poskytne pevnou základnu pro důvěru spotřebitelů.


Od roku 2002, kdy Komise přijala strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury, došlo k mnohým změnám a většina tehdy stanovených opatření se nyní uskutečňuje. Evropský rybářský fond stanovil udržitelnou akvakulturu jednou ze svých priorit. Sedmý rámcový program pro výzkum bude i nadále poskytovat významnou podporu výzkumu v této oblasti a naváže na částku 80 milionů EUR, která byla určena na podporu výzkumu akvakultury v rámci předchozího programu.


Metody prostorového plánování, jako je integrované řízení pobřežní zóny, jsou jednou z prioritních iniciativ, jejichž možnosti se posuzují jako součást evropské námořní politiky. A řada konkrétních návrhů právních předpisů týkajících se například označování produktů akvakultury jako bioprodukty nebo podmínek pro zavádění cizokrajných druhů do EU byla v nedávné době přijata nebo se v současné době dokončuje.


Žádná z těchto iniciativ však nebyla schopna odvrátit stagnaci, která postihla celé odvětví. Řada problémů zjištěných v roce 2002 nadále velmi reálně existuje a situace na trhu se rychle vyvíjí. Proto je zapotřebí připravit novou strategii pro akvakulturu v EU založenou na konzultacích se zúčastněnými subjekty a zároveň konkurenceschopnou vůči velmi rychle se rozvíjející produkci ve třetích zemích.


Společná tvorba politiky na úrovni EU by mohla do budoucna uvolnit potenciál odvětví při pokračující podpoře nejvyšších standardů udržitelnosti životního prostředí, veřejného zdraví a dobrých životních podmínek zvířat.


zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR »


hodnotit známkou:
 hodnot známkou 1  hodnot známkou 2  hodnot známkou 3  hodnot známkou 4  hodnot známkou 5

článek hodnocen: 1x výsledná známka: 2.58

článek zobrazen: 983 lidem

Aktuality
Zprávy
Komodity
Vzdělávání
Dotace
Legislativa
Inzerce
Home
Proč se registrovat
Mapa serveru
Kontakty

Ochrana osobních údajů
Agrární komora ČR
Počernická 96
108 00 Praha 10 – Malešice
Agrární komora ČR
Blanická 3
779 00 Olomouc

www.apic-ak.cz   www.agrocr.cz


Agrární komora ČR (AKČR) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Česko. Creative Commons License. Creative Commons License Tiskové a elektronické šíření informací z webových stránek Agrární komory ČR je možné pouze s uvedením zdroje.

Agrární komora České republiky - AKČR - Copyright © 2005-2012
code WRS vyroba-www.cz